Třetí květnovou, lehce zamračenou sobotu se odehrálo třetí kolo soutěží družstev, ve kterém změřily síly “C” týmy TK Tuřany a Tatranu Kohoutovice.
Již tradičně na prvním kurtu proti sobě nastoupily týmové jedničky a jednou ze zajímavostí tohoto utkání mj. bylo, že to byl souboj dvou Marků, našeho Marka Langa s kohoutovickým Markem Polákem. Fanoušci to měli tedy každopádně jednoduché, fandili prostě Marovi. A že bylo čemu na obou stranách tleskat! Zápas se totiž už od začátku nevyvíjel úplně tradičně a než se “Langec” rozehrál a zvyknul si na herní styl levorukého protivníka, zapěl mu k radosti příznivců soupeře v prvním setu ptáček z čeledi pěnkavovitých. Těžko nicméně říct, zda to nebyla podvědomě aplikovaná taktika 3U neboli uspat, unavit a udolat, protože ta zafungovala perfektně. Následující set si náš Mara pohlídal a ve třetím již silově i herně dominoval. Zápas tedy po zhruba 38 hodinách, během kterých stačilo doslova i napršet a uschnout, skončil výhrou 0:6 6:4 6:3.
Na druhém kurtu jsem proti mladičkému, ještě ani ne plnoletému, souputníkovi nastoupil já - třetí přítomný Marek. Běhal jsem jako Hbitý panter, zahrál jsem 3(!) perfektní voleje-tlumiče, řezal jsem to jak Franta Štastný zatáčky, i tak to nestačilo. Celou dobu jsem tahal za kratší konec a prohrál 3:6 2:6.
Třetí kurt skýtal také lítou bitvu, v tomto případě Kristýny Tintěrové, která byla ten den navíc v roli naší “matky pluku” s hodností kapitán, ale nikoliv proto to bylo na kurtu jak u Verdunu. Proti silově pojaté hře a dělovým koulím ostřílené protivnice nebylo prostě odpovědi. Kratce 0:6 1:6.
Ve čtvrtém zápase nám udělala radost Milča Tichá. Ta si připsala přesvědčivé vítězství 6:2 6:1, které bylo v tu chvíli naše první, protože na jedničce se borci kočkovali ještě dlooooouho poté.
Následovaly zbývající chlapské singly, ve kterých za nás nastoupili Tomáš Krcha ml. a Martin Zahradníček a dámská čtyřhra složená beze změn v sestavě z holek ze singlu.
Začneme u holek. Ty se opět ocitly pod krutou palbou a nestačilo by ani, kdyby snad “obětovaly obě křídla”. Kde je slabina tak třeba ukáže ještě pozápasová tužka, jisté je, že se v Kohoutovicích ti malí žlutí zpěváčci nějak rozmnožili a každá si mohla odnést jednoho. 0:6 0:6.
Martin to také neměl jednoduché. Narazil na nepříjemně hrajícího soka a záhy mu podlehnul 1:6 2:6.
Za stavu 2:4 na zápasy jsme tak upínali oči k nejvzdálenějšímu kurtu, kde se za nás bil Tomáš. Náš poslední Mohykán. Mys Dobré naděje. Světlo na konci tunelu. V jeho případě však rozhodnul pravděpodobně hned první set, ve kterém se soupeři podařilo nějak zázračně odvrátit 5(!) setbolů a nakonec vyhrát set i celý zápas 5:7 2:6.
Hotové, vyřízené - bylo rozhodnuto. Další čtyřhry již nemohly nic změnit a zbytek týmu se tak vydal ke svým trenérům analyzovat nastalé herní situace, ladit nepovedené údery, či alespoň šel domů psát bakalářské práce, učit se na zkoušky nebo okopávat tuřín. Fandit zůstal už jen Mara Lang, kterému tak díky za podporu! Celkově však přes veškerou energii a bojovnost nakonec prohra 2:7.
Příště ale vyhrajeme,
devět - nula, ámen.
Černovicím ukážeme,
kdo je doma pánem!
Marek Blažek